Historie a vznik dnešního zednářství
Stavitelské cechy stejně jako ostatní se v 11. století organizovaly do profesních bratrstev. Stavitelé ovládali „královské umění“ (= umění stavět katedrály bylo považováno za královské, protože docházelo ke spojování technických znalostí a spirituality), kterým tvořili pro slávu boží skutečné kamenné knihy, propojovali dovednosti s duchovní oblastí. Stavitelé katedrál přebývali v přístřešcích nalepených na budovách, které stavěli, těmto přístřeškům se říkalo lóže (= u dnešních zednářů označuje místo, kde se nachází zednářská skupina). Přirozeným vývojem se začali seskupovat a tvořit iniciaci spočívající hlavně v předávání odborných tajemství.
V 18.
století v Anglii dochází ke zrodu Svobodného zednářství, které odvozuje
svůj název od středověkých stavitelů katedrál. Název souvisí s dělníky,
kteří byli osvobozeni od některých panských povinností. Stavitelé katedrál
vykonávali operativní (z latiny opera znamenající práce) činnost, zatímco
zakladateli spekulativního (= označení pro duchovní hnutí) zednářství jsou
v 18. století protestantští měšťané a aristokracie žijící v Anglii.
V 18. století se již svobodní zednáři nezabývají stavitelstvím, ale
zaměřují se na myšlení. Předepsané základy se inspirovaly anglickými rukopisy
od posledních stavitelů ze
Zrození dnešního svobodného zednářství
Svobodné zednářství nabízelo diskrétnost a toleranci, které se jim jinde nedostávalo. Postupná převaha lidí, kteří nemají spojitost s řemeslem, přináší do svobodného zednářství intelektuální proudy vedle duchovních.
V období 18. století se setkávají zednáři v zadních sálech hospod a přitom probíhají přátelské hostiny. Avšak tyto nezávislé skupiny pociťují potřebu spojit se a vytvořit vyšší organizaci, jenž má jednotlivé lóže posuzovat s přihlédnutím k zednářským praktikám. V roce 1717 vznikla Velká londýnská lóže spojením čtyř samostatných londýnských lóží. V roce 1738 se z ní stává Velká anglická lóže.
Strukturalizace a kodifikování svobodného zednářství bylo svěřeno pastorovi Jakešovi Andersenovi, který za pomoci anglikánského pastora a profesora fyziky Jean-Theóphila Désaguliersa vyhotovil první Ústavu svobodného zednářstva v roce 1723.
Přestože je mezi zednáři utvrzováno bratrství, není otevřeno otrokům, sluhům, ateistům a ženám. Módnost hnutí byla způsobena exkluzivitou členství aristokratů a intelektuálů. V této době patří přijímání členů královské rodiny, ministrů a církevních hodnostářů k dobrému tónu doby. Prosté rituály stavitelů katedrál jsou díky tomu obohacovány o esoterický vliv. Zednáři si své znalosti přinášejí do běžného života a ovlivňuje jejich činnost. Zednáři zakládají sirotčince, lazarety, školy …
