Zoo Smíchov

Leonardo da Vinci

Leonardo da Vinci (toskánsky Lionardo) (15. dubna 1452 Anchiano u Vinci – 2. května 1519 Cloux u Amboise) byl všestrannou renesanční osobností. Stal se významným malířem, sochařem, architektem, přírodovědcem, hudebníkem, spisovatelem, ...

Byl nemanželským synem notáře Sera Piera a venkovanky Catariny. Otec jej ale uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. O jeho dětství se nedochovaly žádné zápisy, a tak se o jeho mladických letech můžeme pouze dohadovat. O mladém Leonardovi se ví jen tolik, že byl příjemného vzhledu a tak silný, že mohl ohýbat železné pruty.

Pravděpodobným příběhem z dětství je příhoda s kusem hrubého prkna, které dal jakýsi kupec Leonardovu otci, aby naň vymaloval třebas srdce. Leonardo však odmítl tuto trivialitu a údajně jej vyšperkoval dokonalými zobrazeními mýtických oblud, jichž se všichni báli. Ser Piero pak s velkým výtěžkem prodal tuto malbu židovi a původnímu kupci dal pouťovou kresbu srdce, čehož si ten chudák ani nevšiml.

1457–1466 – Chodil ve Vinci do školy, poznával přírodu a začínal malovat.

1466 – Přestěhoval se s otcem do Florencie.

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->

Madonna del garofano, particolare, ca 1478, Monaco di Baviera, Alte Pinakothek

V letech 1469–1472 byl pak žákem výtvarníka Andrei del Verrocchia ve Florencii společně s Botticellim, Peruginem a Lorenzem di Credi. U něj získal technickou dovednost, naučil se funkčnímu, přesnému a objektivnímu zobrazování předmětů.

Kolem r. 1472 Leonardo maluje tvář anděla a krajinu v pozadí Verrocchiova obrazu Křest Kristův.

Roku 1472 byl podle písemných záznamů přijat do cechu malířského San Luca.

1472–1476 pracoval jako tovaryš ve Verrocchiově dílně.

1473 – Výkres krajiny je první podepsanou a datovanou Leonardovou prací.

Před 1476 – Samostatně maluje obrazy Zvěstování (nyní ve Florencii), Madona s karafiátem, portrét Ginevry Benci aj.

1476 – Leonardo byl obviněn z nedovolených (homosexuálních) styků a vyslýchán. Proces byl zastaven.

Kolem 1478 – Maloval druhé Zvěstování (dnes v Paříži) a začal další obrazy Madon (snad Madona Benois aj.)

1478 – Leonardo dostal zakázku na obraz pro kapli sv. Bernarda, ale nesplnil ji. Do téhož roku patří spiknutí Pazziů proti Medicejským, války proti Florencii. Leonardo se zabýval vojenským inženýrstvím.

1478–1518 – Zpracovával Codex Atlanticus.

1479 – Leonardo nakreslil oběšeného Bernarda Bandiniho Baroncelliho, vraha Giuliana de Medici.

1481 – Leonardo podepsal smlouvu na obraz Klanění králů, rozpracoval jej, ale nedokončil. Též začal obraz sv. Jeronýma na poušti.

Milánské období

V roce 1482 odešel na pozvání vévody Lodovica Sforzy z Florencie do Milána. V těchto letech kolem sebe shromažďuje skupinku následovníků, z nichž někteří mu zůstávají věrni až do konce života. Ve Florencii nikdy takový obdiv nenalezl, neb jeho osobitý styl byl pro tu dobu příliš novátorský a nepokrokový skepticismus Florenťanů mu tak nikdy nemohl poskytnout uznání, kterého by zasluhoval.

Jeho styl byl rovnovážným pojetím mezi silnými poetickými city a vůlí umělce, naplněný jedinečným mysticismem gest. Leonardo odmítá geometrickou formu perspektivy. Aby vytvořil hluboký pohled do krajiny v obraze, využívá volně kompozice bohatých vztahů všeho živého na plátně. Ve svých obrazech vyjadřuje vnitřní dynamiku postav v esovitém tvaru těla, který se tak stává jedním ze základních modelů pro klasické figury šestnáctého století. Leonardo tak vytváří ojedinělý jazyk génia své doby.

Kolem roku 1483 Leonardo začíná svoje studium aerodynamiky a fyziky, anatomie, meteorologie, astronomie a kosmografie. Zajímá se o Pythagorovu matematiku, již si brzy osvojuje a činí ji základem vlastních bádání. Poznatky získané prostřednictvím vědeckého zkoumání byly využity k dramatickému efektu celé kompozice. Umění a věda se tak pro Leonarda stávají nerozlučné hodnoty.

Roku 1487 se zúčastnil architektonické soutěže na model kupole nad křížením milánského Dómu. Všechny podané návrhy byly však příliš nové a smělé, a tak byl Dóm dokončen podle plánů, které byly více v gotickém duchu.

V roce 1495 započal práci na Poslední večeři. Užil nové techniky s temperou a olejem. Tato volba se však ukázala jako nešťastná, neboť dílo brzy zchátralo. Již v půli šestnáctého století bylo popsáno jako úplně zničené, a tak Poslední večeře byla podrobena mnoha pokusům o opravu. Leonardova kompozice obrazu vyzařuje tajemné, téměř esoterické rozměry, divák je pozván do světa citu a nekonečné dynamiky světla. Volba barev se stává prostředkem k popsání atmosféry, jemná kombinace světla a stínu vytváří novou formu a podporuje představivost diváka. Postavy na plátně jsou zobrazeny typicky renesančním stylem a ve svých kombinacích s pozadím získávají na konečném dojmu monumentality a rovnováhy.

V roce 1499 byli ale Sforzové z Milána vypuzeni a Leonardo odchází do Benátek.

Období putovatelské

V letech 1500–1507 pobýval ve Florencii. Roku 1500 se zjara Leonardo pět usídlil ve Florencii. Pobýval u matematika Pacioliho, pro jehož dílo o božské proporci a architektuře údajně měl ilustrovat. V nemocnici Panny Marie konal svá anatomická studia; zabýval se otázkou regulace řeky Arna ve spojitosti s vysušením močálů. K otázce Sforzova pomníku se mohl vrátit až v roce 1503, kdy mu bylo uloženo vysokou radou města Florencie, aby v novém sále vládní budovy vymaloval obraz Bitva u Anghiari. V letech 1503 až 1506 maloval obraz Mona Lisa, patrně jeden z nejslavnějších obrazů světového malířství.

V letech 1506–1513 působil opět v Miláně.

1513–1514 v Římě, kde žil v paláci Guiliana de‘ Medici (mladšího bratra tehdejšího papeže Lva X.) a jako jeho chráněnec dostával pravidelný plat, což bylo pro Leonarda, který se do té doby i přes svůj věhlas často potýkal s bídou, velmi vítaná změna. Řím byl tehdy jednou velkou bottegou a konkurence zde byla obrovská.

Od roku 1516 až do své smrti žil ve Francii na pozvání krále Františka I.

Dílo

Leonardo da Vinci

Jeho dílo je obrovské a ovlivnilo umění i vědu na celém světě. A to i přesto, že značná část jeho výtvarných děl i vědeckých pojednání byla zničena. Výzkum jeho deníků stále probíhá.

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->

Poslední večeře

Výtvarná díla

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->

Mona Lisa

Madona ve skalách (1483–1493)

Poslední večeře (1495–1498) – nástěnná malba 440 × 880 cm Milán, refektář konventu Santa Maria delle Grazie

Sv. Anna samotřetí (1501–1507)

Bitva u Anghiari (1503)

Mona Lisa (La Gioconda) (1503–1506)

Autoportrét

Dáma s hranostajem, Kraków, Czartoryski Museum

<!--[if !vml]-->

Leonardo da Vinci,Dáma s hranostajem

Portrét dámy zvané La Belle Ferronniere

Portrét Gianevry Benci (1474–1476) – olej na dřevě 42 × 37 cm, Washington, National Gallery of Art

Portrét hudebníka (1490) – olej na dřevě 43 × 31 cm, Milán, Pinacoteca Ambrosiana

Proporce lidské postavy (Vitruvius) – pero na papíře 35 × 25 cm, Florencie, Accademia

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->

Proporce lidské postavy (Vitruvius)

Architektura

Není známo žádné Leonardovo zachovalé architektonické dílo. Ve svých zápisnících nám zanechal mnoho plánů na nejrůznější budovy, ale pravděpodobně žádný z nich nerealizoval.

Jak již bylo řečeno výše, zúčastnil se roku 1487 neúspěšně soutěže na model kupole nad křížením milánského dómu. Ze zlomku početných analytických náčrtků se však dá tušit, že se Leonardo zaníceně zabýval teoretickým bádáním, jehož výsledkem měl být architektonický ideál.

Sochy a plastiky

Model jezdeckého pomníku Francesca Sforzy – samotný pomník, resp. jeho monumentální hliněný předobraz v nadživotní velikosti byl ještě před odlitím do bronzu zničen francouzskými vojáky při okupaci Milána.

Kodexy

Leonardo se během svého života pokusil sepsat několik knih o různých oblastech svého poznání. Jeho poznámky jsou však značně neucelené a roztříštěné. Literární odkaz Leonardův obnášející asi 7000 stránek byl později sebrán a dnes jej pod kodifikovanými názvy lze najít ve význačných galeriích či různých evropských knihovnách ale i u soukromých sběratelů (např. Bill Gates). Víme, že Leonardo připravoval veledílo o anatomii, malířství, přírodě, světlu a stínu. Bohužel však žádný z jeho poznámkových cyklů nedospěl k ucelenější a publikovatelné formě. Kdesi se Leonardo zmínil, že napsal 120 resp. 114 knih. Míněny jsou patrně poznámkové bloky, které psal florentským nářečím tedy jazykem obecným (volgare).

O letu ptáků

O pohybu a měření vody

O malířství

O perspektivě a proporcích

Anatomické studie

Značnou část svého života věnoval Leonardo studiu anatomie. Nezůstalo jen u lidské anatomie, v jeho náčrtcích můžeme nalézt i koně a jiná zvířata. Plánoval ostatně jako u většiny svých poznámek vydání souborného spisu. Leonardo získával vědomosti o stavbě lidského těla z četných pitev, které prováděl. Byl ovšem udán svými odpůrci, a tak byl jeho výzkum zakázán papežem Lvem X. Přesto svým studiem výrazně ovlivnil tehdejší anatomické a fyziologické názory.

Vynálezy

Leonardovy vynálezy lze rozdělit do čtyř základních skupin:

létací stroje

pracovní nástroje

válečné stroje

s vodou související vybavení

Žáci

Leonardovým žákem byl velice zkušený a znalý Giovanantonio Boltraffio. Ten v roce 1500 namaloval pro kostel Milosrdenství u Bologne olejomalbu Madona s dítětem, sv. Jana Křtitelem, malého sv. Šebestiánem. Boltraffio jej signoval svým jménem s poznámkou, že je Leonardovým žákem. Udělal i jiné práce ve svém rodném Miláně a jinde.

Dalším žákem byl Marco Uggioni, který namaloval v kostele Santa Maria della Pace Smrt Panny Marie a Svatbu v Káni Galilejské.

Dalším Leonardovým žákem byl jeho adoptivní syn Salai, který neměl žádné výrazné výtvarné vlohy. Proto se spekuluje, že ho Leonardo přijal pouze pro jeho pěkný vzhled. Salai Leonarda mnohokrát okradl, ale jeho mistr byl k němu vždy velmi shovívavý.

Leonardo v umění

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->

Platón (detail Aténské školy od Rafaela)