Zoo Smíchov

Současnost

Téměř ve všech zemích světa jsou psí zápasy zakázány, přesto se těší bohužel stále velké oblibě. Novodobá móda velkých plemen, včetně tzv. „bojových“ nastala po roce 1990 s rozvojem podnikání a potřeby chránit majetek a bezpečnost rodiny.

Přestože lze okrajově vymezit vzhled takových psů, přesný výčet konkrétních plemen určit nelze. Jde o plemena, která mají lepší fyzické předpoklady uspět v boji (odtud zřejmě název bojová plemena).

  Mezi současné tzv. bojové psy lze zařadit následují plemena, která jsou seřazena podle světadílů, kde byla vyšlechtěna:

Evropa:

anglický buldok, anglický bulteriér, staffordšírský bulteriér, viktoriánský buldok, bordeauxská doga, neapolský mastin, skotský bulteriér, mallorský buldok, kanárská doga, córdóbský pes, španělský buldok

USA:

alapažský buldok, altmanův bílý anglický buldok, americký buldok, americký pitbulteriér, americký staffordšírský bulteriér, velký arkansaský buldok, bostonský teriér, americký bandog, staroanglický buldok, pitbulmastif, kubánský mastin

Asie:

afghánská doga, šarpej, akita inu, tosa inu

V České republice patří k nejčastějším „bojovým psům“ zejména staffordšírský bulteriér, bordeauxská doga, americký pitbulteriér, afghánská doga, neapolský mastin, šarpej, akita inu, tosa inu a rotvajler.

I když dnešní „bojoví psi“ mají stejný vzhled jako psi chovaní v minulosti, mají svůj povahový standart založen zcela na jiných vlastnostech a agresivita je vylučována z chovu. Přesto se i dnes ještě najdou tací, kteří psi trénují pro zápas a uměle v nich vyvolávají agresi ke všemu živému. Tito psi pak pod vedením “svého pána“ jdou často i na vlastní smrt pro pobavení lidí, kteří právě tím, že se na tento druh zábavy dokáží dívat, na sebe vyzrazují jakou povahu mají oni sami. Je více než pravděpodobné, že člověk, který se dokáže bavit tímto způsobem, má mnohem agresivnější a horší charakterový základ než právě jeho pes. Bylo by jistě více než zajímavé, pořádat zápasy „psích pánů“, kterým by se poskytly stejné výchovné podmínky jako měli jejich psi. Vznikl by pak téměř s jistotou termín „bojový člověk“. Podíváme-li se do historie, tak něco podobného zde již bylo v podobě gladiátorů. Z toho lze usoudit, že téměř vše se dá naučit a vychovat. Vždyť gladiátor jako malé dítě také nebyl zabiják a mohl být za jiných životních podmínek například učitel, vědec nebo kněz. Právě tak pes s velkou tlamou a ostrými zuby se nutně nemusí stát zabijákem. Jeho jedinou smůlou je fakt, že vypadá jako „zlý pes“ a lidé svým přístupem k němu ho v tom někdy utvrzují. Málokdo na ulici se skloní nad sedícím rotvajlerem nebo bulteriérem, aby jej pohladil, jako se tomu děje bez obav u menších psích plemen. Pokud jim majitel zajistí odpovídající výcvik, stanou se dobrými společníky a ochránci například i malých dětí.

Módní trend mít doma psa, co zaručuje na procházce respekt i pro jeho pána, není zase nic tak špatného. Ale naštěstí je více těch, co si takové psi pořizují pro radost a právě pro jejich dobrácký pohled a nadhled. Pravdou je, že takový pes může být někdy nebezpečnější pro své okolí a to i v případech kdy měl dobré základní vychování. Jedná se o případy, kdy je vyprovokován, nebo mu někdo ubližuje tělesně, je nemocný nebo hladový. Ale i zde se kruh uzavírá opět v těsné souvislosti s člověkem. Jen majitel psa ví, čeho je jeho pes schopen a v jakých situacích. Také je povinen zajistit, aby pro své okolí jeho pes nebyl postrachem.

Díky nezodpovědným majitelům takových psů pak dochází k předsudkům u široké veřejnosti. Několik ojedinělých zpráv ve sdělovacích prostředcích, kdy pes zaútočil na „nevinného člověka“ k tomu dává i velké předpoklady. Bohužel, pes nemluví, takže se nemůže obhájit a vysvětlit jak se celá situace seběhla. Zůstává tu jen ublížený člověk a majitel, který nějakým způsobem nezvládl a nezajistil svého psa. A bohužel ve většině případů pak tento člověk v závěru případu ublíží právě psovi, který ani pořádně neví, jakou, že to spáchal vinu. Samozřejmě i zde se musí počítat s výjimkami, ale jen opravdu výjimečně.

Fakta o psech a jejich agresivitě 

Mezi lidmi je rozšířené přísloví: „Pes, který štěká, nekouše.“ Obezřetní lidé by se však tohoto přísloví neměli držet, někteří psi totiž:

· před kousnutím neštěkají vůbec,

· mohou štěkat ze strachu a také mohou ze strachu i kousnout,

· brání své teritorium, pak mohou štěkat i kousnout.

Jako lidé používají při své řeči různé intonace hlasu, u psů můžeme rozlišit různé druhy štěkotů. Každý druh štěkotu vyjadřuje jiné emocionální vyladění psa. V rizikové situaci je důležité rozpoznat signály, které pes ke člověku vysílá a které svědčí o jeho momentálním emocionálním rozpoložení a stavu.

Druhy chování u psa, které mohou vést k napadení člověka psem:

A. dominantní

Pokud je pes dominantní, znamená to, že se snaží získat nadřazené postavení, které vypovídá o pozici člena ve skupině. Je nezbytné, aby pes vnímal vlastního člověka jako jemu nadřazeného jedince (vůdce). Pokud tomu tak není, může se zvýšit riziko vzniku sociálně motivované agrese a riziko napadení člověka.

B. obranné

V tomto případě se pes snaží teritoriálně bránit určitý prostor před ostatními psy a lidmi. Snaží se bránit příslušníky své smečky. Poměrně častá bývají napadení lidí z příčiny obranné agresivní reakce psa, tedy pokousání ze strachu.